Tvůrci skládaček Jigidi: Lia .
Jigidi je globální Petriho miska pro lidskou kreativitu. V sérii 3 příspěvků se vydáme prozkoumat část této kreativity, jak ožívá ve fotografii.
Některé fotografie nás zavedou na duševní i fyzické místo fotografa, jiné slouží jako inspirace. Umožňují nám vydat se do nových oblastí našeho vlastního života. A pak jsou tu fotografie, které nás nutí sáhnout po fotoaparátu a podělit se o vlastní objektiv se světem.
V tomto seriálu se naladíme na 3 naše kolegy skládače, kteří se chopili svých fotoaparátů a velkoryse se na Jigidi podělili o své fotografie, abychom se my ostatní mohli pokochat a procvičit své kognitivní schopnosti.
A teď k tomu nejlepšímu - seznamte se: Lia - seznamte se s Lií.
Jak jste začali s fotografováním?
- Rád bych se stal malířem, jako byl můj otec. Ale nemám na to žádný talent. Focení mi však poskytuje příjemnou alternativu. Vždycky jsem sice fotil, ale kvůli nákladům a otázce: Co s nimi budu dělat? Držel jsem se při zemi. Když se digitální fotoaparáty staly jednoduchými a placenými a já objevil Jigidi, začal jsem fotit víc. Pak jsem měl důvod je pořizovat.
Co vás inspiruje?
- Jedná se většinou o jednoduché obrázky přírody. Přírody, kterou vídám při procházkách po okolí. Rostliny, stromy, krávy, zahrady, budovy... a ve Španělsku pobřeží, moře, hory, hrady... Žádný photoshop, žádná velká změna fotek. To, co vidím já, dostanete i vy.
Proč sdílíte své fotografie na Jigidi?
- Když jsem v těch letech cestoval po Španělsku a Anglii, bylo skvělé tvořit jakýsi příběh, brát s sebou přátele z Jigidi a ukazovat jim, co mi přišlo zajímavé, krásné nebo pozoruhodné.
Přineslo vám zveřejňování fotografií na Jigidi nějaký úspěch?
- Nemám nejvíce řešitelů ani nejvíce sledujících a nevadí mi, že nejsem nejoblíbenější nebo nejlepší. Jsem rád, že se (některým) lidem obrázky líbí; sledují mě; občas mě povzbudí; dávají mi komentáře a s jejich okruhem si vytváříte "jigidi rodinu". Právě díky nim mám vždy u sebe fotoaparát a sleduji, jestli se někde neobjeví věci, které by se hodily ke zveřejnění. Takto jsem se setkala - v životě, v poště nebo v komentářích - s tak milými a příjemnými lidmi a nerada bych některého z nich vynechala. Obohacují můj život den za dnem. Je to opravdový stesk, když někdo těžce onemocní / zemře. Zemřela například jedna paní z Austrálie a já (a mnoho dalších) na ni nikdy nezapomeneme, i když jsme se s ní nikdy nesetkali. Někteří prostě "z Džigidi odešli" a my nevíme proč. Je ten člověk nemocný, stalo se mu něco? Je škoda, že se to často nikdy nedozvíme...
♥ Pokud jste zvědaví, jak se Lia dívá na své hádanky objektivem, můžete navštívit její stránku s hádankami zde.
Komentáře
Pro komentáře se prosím přihlaste. Nemáte profil? Připojte se nyní! Připojení je zcela zdarma a nejsou vyžadovány žádné osobní údaje.