Pouhým poslechem bubnů neuhádneme melodii.

Už jste to někdy zkoušeli? Znáte to - tu hru, kde si tady spokojeně ťukáte do melodie, která vám hraje v hlavě. A kamarád dostane neveselý úkol pokusit se uhodnout, o jakou písničku jde.

Ach, ty ubohý příteli!

3:07 Zajilu 1

Hádám, že jste ze hry vyrostli, protože jste zjistili, že zatímco vy slyšíte v hlavě celou symfonii, váš kamarád slyší jen liché ťukání. A tím pádem jí chybí příliš mnoho informací, aby mohla přijít na geniální melodii, která vám hraje v hlavě (naměřená úspěšnost této hry je 2,5 % ... ).

Jde o to, že ačkoli nám to v souvislosti s hrou může dojít, máme tendenci na tuto lekci "odposlouchávačů a posluchačů" zapomínat, když se pohybujeme v životě v pracovní i soukromé sféře.

Než se dostaneme k pointě Jigidi, pojďme nejprve nahlédnout na setkání, kterého jste se pravděpodobně nejednou zúčastnili:

Váš šéf vám super abstraktně vyloží novou vizi firmy. Vy i vaši kolegové pocítíte okamžité vzrušení a nadšení. Po návratu ke svým stolům se však věnujete práci jako vždy - a přitom instinktivně kroutíte hlavou nad "vedením".

Váš šéf vyťukával melodii a přitom vám dával jen bubny. Nedokázala dát smysl cílům a záměrům a převést je do realizovatelných pojmů týkajících se vaší práce.

Navážeme na to rozhovorem, který jsme s Magnusem vedli nedávno:

"To musí být plat. Nemyslíš?"

Magnus odpověděl na otázku, kterou jsem vlastně nepoložil, ale hrála mi v hlavě stejně jako jemu. Právě jsme míjeli mladého muže a ženu, kteří seděli v kavárně, a zaslechli jsme, jak říká:

"45 000 dánských korun - méně nepřijmu".

Když jsme pokračovali v procházce, její poznámka nás donutila hádat se - PROČ by nepřijala nic menšího než 45 000 dánských korun?

Mně připadala asi dvacetiletá, takže jsem ji zařadil mimo profesionální kontext a šel rovnou po scénáři soukromého prodeje.

Navíc jsem si ji tipnul na bohaté dítě (už jen podle jejího vzhledu a poměrně nóbl čtvrti, ve které jsme se nacházeli), protože jsem se snažil přijít na to, za jaký předmět by očekávala tak značnou částku peněz. A rozhodl jsem se pro drahý gauč (protože právě předěláváme dceřin pokoj).

Já vím, moje dedukce byly trochu (!) kočičí. Nechala jsem se, protože jsem měla hlad a moje čelní laloky zaměstnával úplně jiný problém, který jsem měla vyřešit - ale zdálo se, že ho nedokážu rozlousknout.

Magnus strávil odpoledne žonglováním s čísly a rovnou se pustil do scénáře pro zaměstnavatele. Stejně jako já si však také kladl otázku, nakolik je tato částka přiměřená. Snažil se, aby to z jeho pohledu dávalo smysl, bral v úvahu její věk a v něm zkušenosti, které mohla ve svém oboru nasbírat.

Když jsme si navzájem vyventilovali své myšlenky, trochu jsme se styděli za to, jak odsuzující jsme byli v našich počátečních dedukcích, ale navzájem jsme si pogratulovali, že jsme dost chytří na to, abychom to věděli (🙄).

Tady přichází pointa Jigidi (kromě toho, že jsme s Magnusem soudní, když si myslíme, že nás nikdo neposlouchá):

Náš mozek vyplňuje mezery, když jsou nám ponechány otevřené. A vyplňujeme je dedukcemi na základě našich znalostí, nálady, zkušeností a představivosti.

Jak už to tak u našich krásných mozků bývá, jde o efektivitu a bezpečnost:

"Váš mozek neustále odhaduje, co by mohlo následovat, a vytváří šablony nebo "vodicí obrázky", které nám pomáhají zkratkami pokračovat v navigaci našimi životy. Mohli bychom si mozek představit jako jakýsi druh prediktivního textového editoru' nebo špičkové satelitní navigace, která nám pomáhá doplňovat slova nebo věty nebo dotvářet vizuální vzorce, abychom mohli rychle pokračovat v životě, nebo nás navádí na nejbezpečnější cesty pro 'lidi jako my'." (Gina Rippon, "The Gendered Brain", 2019)

To, že jsme vybaveni mozkem, který se neustále snaží promítat chování, znamená, že se vždy snažíme získat "úplný obraz" o hádankách a komentářích ostatních. Z toho vyplývá, že si u příspěvků ostatních vytváříme kontext a záměr.

Pro vás to znamená, že když máte s příspěvkem konkrétní záměr, můžete našemu výkladu hodně pomoci tím, že použijete název hádanky a pole popisu pro konkrétní zarámování.

Využitím těchto dvou prvků můžete prezentovat svůj pohled na obrázek a také potřebné znalosti, abychom se v něm vyznali.

Ukažte nám svou čočku - jakou skladbu nám hrajete - a my vám odrazíme tu naši. ♥

S velkou láskou, Jigidi

P.S. Pokud se poznáváte jako mladá žena z kavárny, odpusťte nám to. (Ale také se nám prosím co nejdříve ozvěte s odpovědí na otázku o 45 000 dánských korunách).